Společnost, které
se daný problém týká je bohužel známá tím, že své posádky tzv. „přelétává".
Členové posádek jsou v probíhající sezóně vystaveni velkému fyzickému i
psychickému zatížení, které vyplývá z nedostatku odpočinku, neustálého
dohánění permanentního zpoždění (cestující vědí), velkého množství nočních letů
atp. Změna tlaků a teplot, nevyspání, rozdílné složení vzduchu, únava – to všechno
působí. Čím jste starší, tím je to horší a někteří odrostlejší členové posádek
už to v sezóně zvládají jen s problémy.
Od samého počátku
dopravního létání se jedná o ten samý problém. Zaměstnavatel tlačí na snižování
nákladů a to se odráží v bezpečnosti letů. Materiál se unaví, o lidech
nemluvě. Jedna česká společnost je toho flagrantním případem. Může nás těšit,
že (aspoň podle mé zkušenosti) v aerolinkách od ČSA výše a od Chebu dále
je tento spor vyřešen ve prospěch zajištění bezpečnosti.
Jak je to tedy s tím
spaním pilotů za letu?
Při dlouhých
nočních letech, kdy je minimum korespondence a zásahů do nastavení trasy, se
piloti domlouvají na časových úsecích, kdy si jeden z nich zdřímne a druhý bdí a
koresponduje se zemí. Nestává se to vždy, ale řekněme často.
Výjimečně se
přihodilo, že usnuli oba. Týkalo se to jen některých pilotů a stávalo se to
opravdu zřídka. Stevardi samozřejmě znají své Papenheimské, takže jsme se
chodili na takový kokpit „dívat" každých pár minut a posílali nejhezčí letušky
nenápadně konverzovat s dvojicí sympatických leč „jedobrétamobčaszajít"
pilotů.
Situaci, o které
se hovoří v současnosti, totiž že usnul pilot, který přebral řízení, když
jeho kolega opustil kokpit, jsem nikdy nezažil ani o ní neslyšel. A přiznám se,
pochybuji o tom.
Ano, piloti
v kokpitu spí, ale má to určitá pravidla. Někdy taková pravidla ovšem
nastavuje kapitán. Létal jsem s jedním zasloužilým maďarským kapitánem,
který svého času šéfoval tamější státní aerolince, létal v Japonsku atp.,
prostě mazák. Ten nastoupil do letadla, zvednul to, chvilku si četl detektivku
a usnul. Druhý pilot celý úsek odletěl sám a těsně před přistáním ho vzbudil. Ruby
si utřel poslintanou košili a ještě v rozespání to popaměti bezchyby
položil. Nazpátek totéž. Zatímco druhý pilot, můj kamarád, odcházel od letadla
spocený a unavený z dlouhého intenzivního soustředění, kapitán nasedal do
auta s pocitem dobře vykonané práce.
Pokud bych se měl
vyjádřit ke kauze, která v současnosti probíhá médii, musím na začátek
říct, že Petra Jirmuse znám osobně a nikdy se nestalo nic, co by jen
naznačovalo, že nedělá svoji práci na sto procent. Jestli Petr spal, nebo ne,
nevím, ale kdybych směl hádat, řekl bych, že ne. Petr létáním žije (je
dvojnásobným mistrem světa) a pobyt v kokpitu si užívá. Neviděl jsem ho
spát dokonce, ani když měl tu možnost. Kromě toho vypije za noc tolik kafe jako
já za rok, ale to sem nepatří.
Chtěl bych také
zpochybnit informaci, že byl Petr Jirmus v kokpitu půl hodiny sám.
Samozřejmě,
piloti chodí na záchod, na kafe se šéfovou, popovídat si a především v
noci jsou takové „výlety" delší a příjemnější, ale půl hodiny netrvají
nikdy. Obzvlášť dělá-li vám kapitána šéf pilot společnosti – člověk,
který má vliv na vaší budoucí
kariéru.
A závěr na závěr? Ano, mám autentické informace, že stíhačky tam
skutečně byly. Cestující na ně upozornili posádku. Nevěřím ale
tomu, co napsala polobulvární Mladá fronta, i když by to Petrovi pár
lidí přálo. Občas se ale stanou věci, o kterých
se nemluví.. takže: Hezký let – třeba na Tenerife!